280 dní po „velkém třesku“ splynutí matčiny a otcovi zárodečné buňky v jedinou buňku embryonální, dochází jejím opětovným dělením ke zrození člověka. V průběhu života je skrze nepřetržitý vznik a zánik buněčných obyvatel, nebo-li re-generaci, nadále zajištěn plynulý růst a obnova organismu, prostřednictvím buněk kmenových.
Výstup: jsme dynamickým společenstvím trilionů buněk; embryonální i kmenové buňky mají shodný genetický fond a neomezený potenciál.
Jejich specializace, tedy stavba konkrétních proteinů na podkladě aktivace určité skupiny genů, je řízena těmi v krvi kolujícími látkami (ponejvíce hormony), které proniknou skrze síť receptorů buněčné membrány. Ta coby analogie nervové soustavy, zajišťuje buněčné vnímání.
Výstup: pouze mizivá menšina genů buňky jeaktivní; krev je životním prostředím buňky; látky v ní obsažené potenciálními „přepínači“ genové aktivity; membrána je filtračním mechanismem látkové výměny mezi buňkou a jejím prostředím.
Naše vnímání, nebo-li souhrn informací z vnitřního i vnějšího prostředí, zachycených a vyhodnocených sítí buněk smyslových receptorů a centrální nervové soustavy, je manifestací jejich kolektivního vědomí. Naše mysl interpretuje naše vnímání světa a tím reguluje látkové složení naší krve. Emoce jsou odrazem tohoto složení, odpuštění a empatie přirozenými prostředky k očistě. Skrze sdílenou krev, ovlivňují a programují prožitky matky biologii dítěte v průběhu těhotenství.
Výstup: informace v našem prostředí mají potenciální vliv na látkové složení naší krve; naše mysl je filtračním nástrojem výměny informací mezi námi a prostředím; pomineme-li filtrační schopnost placenty, je mysl matky filtračním mechanismem výměny informací mezi dítětem a prostředím.
Pouhé 2% onemocnění jsou genetického původu. Zažíváme-li stres či úzkost, lhostejno zda fyzické nebo psychické povahy, pomyslné misky vah se přesouvají z klidového ladění (dostupná energie je věnována ve prospěch regenerace a imunity) do bojového módu (dostupná energie je předávána do prostředí, na úkor péče o sebe sama). Je-li takový stav trvalý, strádá jedna buněčná generace za druhou. Dojde-li k vyčerpání rezerv, nevyhnutelným následkem a současně posledním z řady kompenzačních mechanizmů, je vznik nemoci.
Výstup: chronická onemocnění jsou následkem dlouhodobého působení zdraví podlamující informace, která musí překonat důmyslná ochranná zabezpečení (filtrační mechanismy mysli člověka, filtrační mechanismy membrány kritického počtu buněk, imunitu a regeneraci) a nelze ji proto považovat za náhodnou; netřeba dosáhnout zenových ideálů, pouze udržovat „misky vah“ ve zdraví úměrné rovnováze.
Závěr: nejsme obětmi svých genů; prostředí a mysl mají primární vliv na naše zdraví (Bruce Lipton).
Mysl tvoří dvě na sobě nezávislé entity. Kreativní vědomí, zaslíbené touhám či přáním a ustálené podvědomí, které je sídlem stereotypních programů. Podvědomí stav (mozkové vlny θ), převládá v intra-uterinním a raném extra-uterinním období vývoje, během kterého jsou bazální, obvykle z generace na generaci předávané programy, dítětem přijímány od rodiny a blízkého okolí. Rozvoj vědomí a s ním i schopnost kritického myšlení (mozkové vlny α a β), je příznačný až pro sedmý rok života.
Výstup: výchozí programy ovlivňující náš život, pocházejí od jiných lidí a mnohdy jiné doby; v kontextu historie je 70% programů západní společnosti ve vztahu k našim přáním a touhám negativních, oslabujících či přinejmenším nadbytečných (příhodným stává se v tomto světle biblický výrok „odpusť, neboť nevědí co činí“); základní kameny našeho vnímání, myšlení a jednání, jsou coby „sudičky“ počátečního nastavení naší biologie, imunity a zdraví, položeny již před naším příchodem na svět; vrcholem života je uvědomělé rodičovství – nepromarněte tu krásu a radost a dovolte si prožívat dětství svých dětí.
Vědomá mysl je převážně zaneprázdněna toulkami minulostí a budoucností, zatímco podvědomé programy řídí naši přítomnost. V souvislosti s automatizací nesrovnatelně účinější a rychlejší, přebírá podvědomá mysl otěže taktéž v situacích, které vyžadují rychlé impulzivní řešení. Vědomí se naopak dostává do popředí ve spojitosti s oblíbenou činností, příjemnou společností nebo čerstvou zamilovaností, kdy alespoň na čas setrvávajíc v přítomném okamžiku, tvoříme jej v souladu se svými přáními a touhami, zatímco strádání a starosti všedních dní, jako kouzlem mizí.
Výstup: náš svět je z 97% projekcí našich podvědomých myšlenkových programů, na kterých se jejich opakováním, stáváme v průběhu života stále závislejší, o čemž mimo jiné vypovídá neschopnost člověka i společnosti, poučit se ze své minulosti či historie; pokud navzdory vědomým přáním a touhámnenacházíme štěstí a spokojenost, jsou naši podvědomí „autopiloti“ v rozporu s těmito ideály.
Vzděláváním vědomé mysli nedochází ke změně na úrovni programů. Klíčem je přeprogramovat naše podvědomí, podle tužeb a přání našeho vědomí, tedy vytvoření nových návyků, skrze uvědomělé přezkoumávání událostí našeho života.
Výstup: nejsme obětmi osudu, jsme obětmi svých myšlenkových programů, o jejichž překvapivé síle v pozitivním i negativním smyslu, podává svědectví „placebo“ a „nocebo“ efekt; mysl může být tím největším prostorem a nejtvrdšímštítem, ale také nejtěsnějším vězením a nejzranitelnější slabinou; dysfunkční programy lze za běžných každodenních situací přepisovat v rámci 3% vědomě kontrolovaných myšlenek.
Závěr: každý žijeme ve svém vlastním „matrixu“ pohybových a myšlenkových programů (přičemž pohyb je projekcí myšlenky), ve kterém na základě 3% vnímaného, ověřujeme a zamítáme své teorie o 97% podprahového; buďme nezávislými pozorovateli všeho co se ve vás děje a nenechme se tím ovládnout; varujme se závislostem, které počínaje čokoládou, vínem či jiným požitkářstvím, sportem a touhou po dokonalosti pokračujíce, konče strnulými, vyvanulými, utkvělými myšlenkovými schématy, jsou Krysařovou flétnou vedoucí do zhoubné propasti (mysl je dobrý sluha, ale špatný pán); pěstujme vědomou přítomnost a ve chvílích nevědomého bloumáníčasoprostorem, spoléhejme na dobře seřízené „autopiloty“;staňme se tou změnou, kterou chceme vidět ve světě.
Podle fraktální teorie, lze přírodu chápat jako mnohaúrovňový systém, vlastnostmi principiálně soběpodobných etáží. A tak se na svém konci úvaha stáčí „do kruhu“, čímž se opět ocitáme na počátku, abychom nahlédli na další úroveň.
Lidské tělo, oněch 1013 buněk, obývá 1014 bakterií. Člověk tedy není pouhým společenství buněk, ale ekosystémem symbiotického soužití do vazeb uspořádaných buněk a volných bakterií (mimo jiné sám evoluční původ eukaryotické živočišné buňky, spočívá v uzavření partnerského svazku prokaryotické bakteriální buňky s aerobní bakterií, jak dokládá odlišná DNA mitochondrií a buněčného jádra). Mikrobiální „džungle“ tvoří „zapomenutý orgán“, reprezentující přibližně 2,5% hmotnosti a bezmála 99% DNA našeho těla. V tomto smyslu odkrývá jeviště novodobé medicíny fascinující souvislosti mezi skladbou střevních bakterií a emocemi, načež určitý profil mikrobiomu odpovídá příznačné aktivitě mozku (2% tělesné hmotnosti), která je podkladem pro charakteristický vzorec vnímání, myšlení a jednání. Z hlediska relativní hierarchie, vystupuje v tomto smyslu střevní mikrobiom pro četné fyziologické procesy v roli řídícího (dominantního) a mozek výkoného (submisivního) orgánu. Tento vztah vystihuje na informační „superdálnici“ googlu dosud nevyřčený termín „intestino-cerebrální reciprocita“. Pro úplnost je taktéž nezbytné zmínit nezanedbatelných 1015 virů, z nichž mnohé skrze „prozatím takzvaně náhodné“ mutace molekul nekódující RNA, která ač dříve mylně považovaná za pouhý balast, coby „temný“ přepínač řídí 97% elementárních procesů na zbylém 1% naší buněčné DNA, zdá se fungují jako pomocné „motory“ evoluce, zatímco sama opěvovaná kódující DNA, kontroluje pouhé 3% genetické exprese. Narozdíl od virů, bakterií, živočišných či rostlinných zdrojů a na nich postavené bylinné léčbě, synteticko-chemická farmakologie klíčovou složku nekódující RNA zcela postrádá.
Výstup: jsme ekosystémem symbiotického soužití buněk, bakterií a virů; profil mikrobiomu ovlivňuje naše vnímání, myšlení a jednání; navzdory povrchovým šarvátkám o výměnu energie (virová, bakteriální, buněčná nádorová onemocnění, vztah lovec a kořist), lamarckistická spolupráce, nikoliv darwinistický boj, je ústředním, leč pod hladinou skrytým akcelerátorem významných milníků vývoje života (viry → bakterie → buňky → mnohobuněčné organismy → společenství organismů → ekosystém → Gaia).
Závěr: nezáleží na vjemu samém, ale na způsobu jeho zpracování; každá událost napříč časoprostorem a jednotlivými úrovněmi existence, zvláště pak je-li nositelem silného kladného či záporného emočního náboje, je příležitostí k poznání a změně na úrovni myšlenkových programů, jejichž vrcholem je uvědomělý mír; bojem k nemoci, mírem ke zdraví.
„Cokoli děláme, děláme za účelem uspokojení svých vlastních potřeb coby zdrojů fyzické a duševní energie… Naše konání může být v tomto ohledu mnohdy nezvyklé i sebepoškozující… Motorem spletité osy našeho vnímání, myšlení a jednání, jsou vědomé a zejména podvědomé programy neuronových sítí… Tyto sítě lze na podkladě fenoménu neuroplasticity upravovat či přepisovat…“
„Jedná-li člověk dlouhodobě v rozporu sám se sebou, nastává vnitřní konflikt, jehož důsledkem bývají trvalý stres, dlouhodobá porucha regenerace a chronická zánětlivost, jenž dříve či později berou na sebe podobu toho či onoho onemocnění…“
„Obavy a úzkost z nedokonalosti, selhání, ztráty či smrti, jsou obvykle škodlivější, než nedokonalost, selhání, ztráta a smrt samotná…“
„Rozhovor podvědomí a vědomí o osudu člověka, odehrává se v poměru 97 : 3…“
„Magický poměr 3: 97 odpovídá počtu uvědomělých lidských bytostí na neuvědomělé, tedy poměru správců a zajatců svých myšlenkových sítí, programů a podprogramů… V tomto poměru se mimo jiné také věrně odráží úspěšnost člověka při překonávání alkoholových, drogových či jakýchkoliv jiných sebepoškozujících závislostí…“
„Vůně, mimika a řeč tělapředstavují prapůvodní komunikační kanály, které vstupujíce do naší neurální databáze, jsou podrobeny podvědomé analýze, jejíž výstup je interpretován v podobě subjektivního pocitu…“
„Schopnost empatie zakládá se na dovednosti zrcadlit výraz člověka se kterým interagujeme, kdy podle napětí ve své vlastní tváři odečítáme jeho pocity… Aplikace botoxu (neurotoxického jedu produkovaného bakterií clostridium botulinum) či mnohovrstevnatého líčení, působí větší či menší oboustranné škody ve vzájemné komunikaci (takto poznamenaní lidé ztrácejí schopnost jemné orientace se svém okolí, které zas nerozumí jim)… Doslova si tak sami na sebe líčíme past… Fenomén zrcadlení je také důvodem, proč je poněkud nesnadné po delší dobu šklebiti se na usměvavého člověka…“
„Vědomý smích napomáhá zahnat chmury vyvěrající z podvědomí…“
„V čem spočívá čarovná moc, krása a rozkoš doprovázející polibek? Základním smyslem života, tedy i stěžejním předpokladem vývoje lidské bytosti, jest výměna informací. A jsou to právě ústa, vybavená rozmanitou populací receptorů, jimiž v raných okamžicích svého života poznáváme svět kolem nás. Evoluční důmyslnosti, s níž jsou k tomu účelu stvořena, je těžko si nepovšimnout. Líbáme-li ústa či jakoukoli jinou křivku blízkého člověka, dotýkáme se a chutnáme jej, cítíme vůni, slyšíme dech a to vše v jediný intenzivní okamžik. Prožíváme tak explozi toku senzorických vjemů na neuronové síti, jíž zcela přirozeně doprovázejí doteky rukou, zatímco oči zůstávají zavřené, aby vhled do duše nebyl rušen povrchní informací zraku…“
„Zatímco obliba, záliba, přátelství či náklonnost jsou vztahy povahou socio-psycho-neuro-fyziologicky definovatelné, vymezitelné a zdůvodnitelné, láska jest i nadále popisováním nepopsatelného a uchopováním neuchopitelného…“
„Jak je možné že když vzpomínáme, fragmenty minulosti se promítají přímo do obrazu přítomnosti, se kterou se prolínají? Možným vysvětlením by bylo, že oba počitky vznikají a probíhají na odlišných neuronových sítích (prvý v arei zraku, zatímco druhý coby součinnost limbického systému), neboť na rozdíl od výše popsaného fenoménu, dvě vzpomínky lze vybavit pouze jednu po druhé, souběžně však nikoli…“
„Mozek je houževnatým přijímačem a přepínačem elektromagnetických impulzů, který bažíce po informacích, disponuje nepřebernými možnosti smyslové substituce – je tak možné naučit se vidět zvukem či slyšet jazykem…“
„Mysl je magickým nástrojem, který dle známosti čineznámosti, příjemnosti či nepříjemnosti vjemu, dokáže relativizovat čas i prostor a událostem dodávat individuálně subjektivní povahu…“
„Objektivním informacím vždy přisuzujeme subjektivní výpovědní hodnotu – svět je tedy veskrze relativním zážitkem…“
„Černobílé vidění světa a z něj plynoucí extremismus, jest důsledkem nedostatku informací či nedostatku tolerance k názorům druhých…“
„Vyjma zažehnutí zájmu o jednotlivé vědní disciplíny, je tím skutečně podstatným čemu nás škola učí, schopnost vytvářet osobité životní strategie,jak vycházet s různorodou směsicí rozličných lidí (ať už jde o spolužáky, učitele, školníka či kuchařku)…“
„Podstatou fenoménu digitální demence je funkční i morfologická přestavba mozku, v rámci které jsou křivolaké evoluční cestičky plastických neurálních sítí, tvořících podklad pro fyziologickou difuzní aktivaci mozku, zajišťující tvorbu komplexních strategií, potřebných pro plnohodnotné vnímání, myšlení a jednání, v průběhu několika málo generací přepsány přímočarými dálnicemi, jenž odpovídají ohraničenému, oploštěnému, povrchnímu a urychlenému vidění světa…“
„Svět se zmenšuje rychlostí optického vlákna. S mimořádnou dostupností informací, je třeba vyvinout si mimořádnou schopnost filtrovat ty, jenž jsou pro naše bytí hodnotné. V opačném případě se permanentní zhoubné přetížení nervového systému (mysl i tělo jsou orientovány ven), stane příčinou trvalé aktivace stresové osy, nevyhnutelným důsledkem čehož je omezení regenerace (organismus nemá prostor věnovat se sám sobě), za vzniku nemoci. Zatímco venku je rajský klid, na nebi svítí sluníčko a v korunách stromů si prozpěvují ptáčci, všechna neštěstí, pandemie, války a jiné běsy světa, jsou na dosah jediného kliknutí. Leč události jako je konflikt na blízkém východě či riziko konfliktu v tchajwanském průlivu, patrně nijak zvlášť nevychýlily by emoční kvocient našich pradědů…“
„Na úrovni myšlenkových programů je třeba rozeznávat mnohdy tenkou hranici mezi adaptabilním návykem a patologickou závislostí…“
„Nacházíte-li se v emočně vypjaté situaci, nezabývejte se konkrétními detaily, jenž jsou pouhými důsledky, ale obecnými myšlenkovými stereotypy, které jsou prapůvodní příčinou pocitů, které prožíváte…“
„Emoční vzplanutí je vždy vzácnou příležitostí zvědomit si své podvědomé krizové programy a ty dysfunkční vědomě přepisovat…“
„Provádět stále totéž pořád dokola a očekávat jiný výsledek, je jednou z definic bláznovství…“
„Rčení Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, jest vyjádřením nezralé potřeby pasivně odrážet vstupní informaci, která je typická pro neuvědomělou mysl. Jak pravil Gándhí – Oko za oko a svět bude slepý. Přísloví On po tobě kamenem, ty po něm chlebem, vypovídá naopak o tvořivém uvědomělém myšlenkovém procesu, jenž se pro klid duše zdá být mnohem příhodnějším, neb pravdou zůstává, že Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá…“
„Emoce jsou přirozeným a přínosným společníkem na cestě k sebepoznání…“
„Předpokladem skutečného odpuštění jest pocit úlevy, neboť jedná se od od-puštění čili vy-puštění svého hněvu, své negativní emoce…“
„Sídlem pocitů a emocí které zažíváme a poznáváme, je naše vnitřní prostředí, zatímco zevní svět je spínačem, na jehož pobídku můžeme či nemusíme reagovat. Charakter případné reakce by měl být svobodnou volbou, nikoli pohým po předcích zděděným programem…“
„Nespokojenost je akčním potenciálem změny a tedy i vývoje. Toužíte-li po změně, začněte s tou nejjednodušší (tedy takovou, která se dotýká ponejvíce vás, nikoli vašeho okolí). Pozorujte, jak se tato změna vepsala do pavučiny vašeho života. Jakmile ji přestanete vnímat coby změnu (nedojde-li již spontánně ke globální eutonizaci napětí vláken pavučiny), uchovejte ji a přidejte další. Obdobným způsobem harmonizujte jednotlivá vlákna, dokud sami před sebou nedojdete pocitu upřímné nestrojené spokojenosti. Svůj život zasvěťte dosažení svého vlastního klidu a míru, na podkladě svých vlastních hodnot, coby své vlastní dílo. Vše ostatní bude přidáno…“
„Zatímco mnozí lidé s větší či menší nevolí vstávají takřka každého rána do práce, já se jen většinu dní učím naslouchat, rozmlouvat a hrát si s lidským tělem. Když se v této souvislosti tu a tam, přemítaje nad milníky svého života (zvláště pak narozením dcery), zamyslím nad silou i prostotou myšlenky, jenž stála na počátku, jsem naplněn pokorou, vděčností a úžasem…“
„Vytvořil jsem místo, kde užívaje svých rukou a hlavy službě lidem, nejvíce cítím se sám sebou, neb zde ve svých myšlenkových úvahách o pohybu, zdraví, světě a životě, které obratem prosakují do praktické roviny mého života, zacházím nejhlouběji. Dotýkaje se těla i duše člověka, napomáhám růstu jeho, pečujíce o svůj vlastní – říkejte tomu práce, chcete-li.Já cítím se v této činnosti být zrovinka tak doma, jako u rodinného stolu. Přebytku energie pak užívám k přetváření krásného kousku světa, na kterém nám v blízkosti vody a lesa je umožněno žít, v domov, čímž jen dále rozšiřuji své potěšení…“
„Každý terapeut užívá pouze těch úrovních vědomí, které poznal ve svém vlastním životě. Zejména pak těch, na kterých se cítí být doma…“
„Každý den kultivuji svoji schopnost nahlížet na těla i duše lidí, přičemž schopnost číst v jazyce svalových řetězců, vůní a očí, stává se stále přesnější a intuitivnější…“
„Jsem který jsem. Z kostek kterých se mi v dětství dostalo, snažím se vystavět to čeho se mi nedostalo…“
„Skrze svoji nekonečnou péči, laskavost a shovívavost učili mne prarodiče nepodmíněné lásce. Tím, že ponechával mi dostatek prostoru, avšak vždy byl pohotoví k hlubokým hovorům, předal mi otec samostatnost, touhu po vědění a vytrvalost v přemýšlení. Náročností a složitostí hlavy i ryzostí a štědrostí srdce svého, obdarovala mne matka odpovědností v životě, tolerancí ve vztazích a uměním odpouštět…“
„Je mi 32 let. Prožil jsem plné a bezstarostné dětství, pestré a divoké mládí a nedávno veplul do klidných a pokojných vod dospělosti. Běhal jsem bos lesem za letního deště, plaval v chladné vodě pod hvězdami a hrál si s dětmi u hořícího krbu – každý den až doposud prožíval jsem své malé romantické dobrodružství. Všechna ta velká počáteční „AŽ“ byla naplněna (poznal jsem přátelství, ulehl se ženou, sešlápnul plyn, chopil se řemesla, postavil dům, zatímco má milá s dětmi utvořili pro mne domov). I kdyby dnes slunce mělo zajít spolu se mnou, nemohu než říci – díky, bylo to krásné. A přestože cítím se sytý, rád si přidám, ačkoliv více nežádám, neb miloval jsem a snad i byl jsem milován…“
„Vdechuje-li Váš život s každým ránem pouze svůj vlastní včerejší výdech, potom pomale zmírá… Každý nový den je příležitostí k poznávání nového… Nežli zkoumali byste temné hvozdy, hlubiny oceánů či vzdálené galaxie, zkoumejte raději zákoutí své vlastní mysli, neb na světě nenaleznete ničeho rozsáhlejšího, nepoznanějšího a přítomnějšího… I nejvznešenějšímu císaři lze uzmout žezlo, ni nejubožejšímu chudákovy jeho myšlenku…“ Henry David Thoreau
„Chcete-li sobě a svým nejbližším dopřát to nejlepší maso, musíte více pracovat… Čím více pracujete, tím více masa musíte sníst… Cestou z tohoto bludného kruhu je pěstovat minimalismus coby životní filosofii…“ Henry David Thoreau
„Cokoliv pořizujeme si za přebytky (přepychový dům, móbl šat, nákladné cesty), jest nadbytečné… Zřeknete-li se těchto povrchních laciných statků, získáte mnoho cenného času sami na sebe a své myšlenky v hlubinách přítomnosti… Varujte se stát pouhým nástrojem nástrojů… Přestanete-li plýtvat svojí energií, nebudete ji musit tělu navracet a objevíte svoji dávno ztracenou svobodu… Je přec tolik cest, kolik paprsků lze vést z jednoho středu…“ Henry David Thoreau
„Člověk je jevištěm myšlenek a citů… Ty city a myšlenky, jak dva kruhy na vodní hladině, potřebují kolem sebe prostor, aby se mohly plně rozvinout… Ač se naše nohy sebevíce nachodí, dvě duše k sobě o mnoho nepřiblíží, načež mnohdy hovoříme k sobě z takové blízkosti, že jeden nevnímá slova druhého… Všem významným a upřímným setkáním by jistě neublížilo, kdyby jich bylo méně… Život je představením, po jehož konci jde divák dál svou cestou…“ Henry David Thoreau
„Ty nejlepší věci v životě jsou zadarmo…“ Henry David Thoreau