Jsme dynamickým ekosystémem buněk, bakterií a virů, v rámci kterého je skrze nepřetržitý vznik a zánik buněčných obyvatel, nebo-li re-generaci, zajištěn růst i plynulá obnova matrice našeho organismu (průměrný životní cyklus buněk kůže 80 dní, krve 150 dní, jater 180 dní, plic 300 dní, ledvin 500 dní, kostí 7 let, svalů a střev 15 let, srdce 20 let…) – medicína léčí, tělo se uzdravuje. V návaznosti na permanentní kognitivní a motorické zatížení, vyžadující neustálý přísun živin, tedy prokrvení nervového a pohybového systému, převažuje v průběhu běžných denních činností „moderního“ člověka aktivita stresové osy sympatiku a s ní spojená vyšší hladina adrenalinu a noradrenalinu – energie směřuje „ven“ (boj, útěk, potrava, reprodukce, teplo, mysl). V souvislosti s tím, připadá 70% naší regenerace na dobu spánku, kdy se do popředí dostává klidová osa parasympatiku, přičemž s rostoucí hladinou melatoninu, dochází k prokrvení tělesných systémů, za účelem obnovy sebe sama – energie směřuje „dovnitř“ (trávení, odstranění metabolitů, expanze kmenových buněk kostní dřeně, hojení mikrotraumat). Úroveň regenerace podléhá složení potravy, coby stavebních prvků, hustotě cévního řečiště dané tkáně, jenž umožňuje či limituje jejich potenciální přísun do místa potřeby a zvláště pak vyváženému poměru sympatiko-parasympatické „houpačky“, která regulujíc trávení a distribuci krve, z hlediska logistiky přerozdělení dostupného času a materiálu, prakticky vymezuje prostor k přestavbě (odtud vleklá regenerace chrupavčitých tkání, považovaných za ukazatel biologického stáři organismu). Odpočinek v horizontální poloze, je mimo jiné rovněž významný pro eliminaci vertikálního působení gravitace na osový systém, čímž je utvářena jedinečná příležitost k relaxaci hlubokých svalových řetězců trupu i rehydrataci spongiózních meziobratlových plotének, jejichž výživa je zabezpečena ponejvíce difuzí.
Výstup: následkem trvalé nerovnováhy sympatiko-parasympatické „houpačky“, ve prospěch stresové osy, strádá jedna buněčná generace za druhou; dojde-li k vyčerpání kompenzačních mechanizmů, nastává klinicky němé a posléze manifestní selhávání organismu.
Pomineme-li interindividuální vyladění myšlenkových programů, určujících práh naší vnímavosti vůči potenciálně stresovým podmětům, nebo-li emoční kvocient, který přisuzujeme každodenním událostem, představuje spánek stěžejního hybatele sympatiko-parasympatické „houpačky“. V tomto ohledu jsou parametrům kvantitativním, čili samotné trvání spánku, významem rovnocenné, ne-li nadřazené kritéria kvalitativní, tedy jeho zasazení ve smyslu odvěkých, do lidského genomu hluboce vytesaných biorytmů, dále upevněných v období intra-uterinním a raného dětství (hladina melatoninu přirozeně stoupá se setměním a pro něj typickou oranžovou až červeno-fialovou částí světelného spektra, načež průměrné hodnoty v jisté závislosti na roční době, dosahují maxima mezi desátou večerní a pátou ranní), ale také charakteru činností jej předcházející (pokles melatoninu ve spojitosti s TV, PC či chytrými telefony, zahalených do bílého či modrého, pro den příznačného jasu, v kombinaci s nadbytkem a převážně stresovou povahou informací, kdy hormonální a na ni navazující emoční odpověď podvědomí, coby primárního výpočetního systému, je sekundárně jen částečně tlumena vědomou složkou mysli). Navzdory teoriím o „sovách“ a „skřivanech“, byl člověk, postrádající echolokační aparát netopýrů i noční vid kočkovitých šelem, napříč svým vývojem tvorem denním, jak deklaruje zrak, který přizpůsoben životu na světle, je naším dominantním smyslem.
Výstup: spánek je významným, pro neúčast vědomí často opomíjeným nosníkemzdraví, tvořícím podklad pro buněčnou obnovu našeho organismu; „zkrocení elektronu“ a na něj navazující umělé osvětlení, nám dává možnost přetěžovat nervový a pohybový systém, v době k odpočinku přirozeně nejvhodnější.
Výstup: TV / PC = dynamická vizuální informace, zabarvená do modré či bílé (barvy dne) = nevhodná aktivita před spánkem; četba = statická vizuální informace, s dostatkem prostoru pro představivost, obyčejně oděna do teple žlutého či oranžového kabátu (barvy ohně a západu Slunce) = aktivita před spánkem poněkud vhodnější; klidný poslech = přiměřené zatížení akustických neurálních sítí, při takřka úplném uvolnění vizuálního kanálu, s maximem prostoru pro obrazotvornost = přirozený večerní či noční informační tok, před spánkem zcela nejvhodnější.
S nadbytkem často protichůdných, nicméně teoreticky obyčejně dobře zdůvodněných informací, zdá se být taktéž správná volba, úprava a timing stravy zdánlivě nadlidsky složitou „alchymií“. Obdobně jako zbylé aspekty života, je i tento vhodné korigovat dle evolucí navrženého „bluebrinteru“, jenž ve smyslu trávících orgánů, enzymů a bakterií, předurčuje otáčky, spotřebu i palivo našeho metabolismu. Třebaže vlivem četného větvení evolučního „stromu“, vyvíjí se každý jedinec do jisté míry individuálně, mají hrubé základní (dle konkrétních specifik uvažovaného filtru – prostředí, strategie…), dále jemněji tříbené principy univerzální platnost. Dle těchto pevně ukotvených zákonitostí, definovaných po miliony let ustáleného, nijak význačného postavení druhu homo sapiens, lze na člověka nahlížet, coby na sběrače plodů a rostlin, nepříliš zdatného lovce a příležitostného mrchožrouta, jenž byl počínaje kognitivní a na ni navazující zemědělsko-industriální revolucí, zpečetěnou naší „faustovskou“ úmluvou se zlatými obilnými klasy, takřka “přes noc“ (během několika tisíciletí), zotročen, domestikován a v potu tváře, se zády ohnutými, vědrem vody obtěžkanými, katapultován do „prominentního lóže“ živočišné hierarchie, přičemž v rámci tohoto svého „husarského přemetu“, stále ještě hledá pevnou půdu pod nohama. Napříč naším vývojem převládající mírný nedostatek, kdy častý výdej vždy předcházel sporadickým příjmům či občasným vynuceným půstům a jimi pečlivě budovaný (dříve adaptabilní, dnes zhoubný) „gen přejídání“ a sklon vyhledávat energeticky úsporná řešení, původní podoba „skutečných“ obvykle oddělených rostlinných a živočišných zdrojů a jejich nízkoenergetická úprava (syrové, vařené či zvolna pečené), čistá voda, přičemž maso (povětšinou rybí) bylo spíše výjimečnou komoditou, je naroubován a prakticky převrácen dysfunkčním paradigmatem stávající civilizace (permanentní hojnost uvnitř „kouzelné, bíle, chladné skříňky“; neomezený příjem předcházející minimalistickým, nutností nepodmíněným výdejům; míšení živočišných a rostlinných sacharidů, lipidů, bílkovin během jediného jídla; vysokoenergetická úprava smažením a μ-vlnami; uměle slazené tekutiny; nadbytek masa; technické zpracování a chemická modifikace zdrojů, za změny výživové informace, k jejímuž využití postrádáme enzymatický a mikrobiální „klíč“). Bizarním vrcholem nastíněného je společností prostupující paradox souběžné obezity a malnutrice, načež hmotnost namísto efektivní hospodárné činnosti trávícího traktu a optimální výživy organismu, je plytkým, leč prvořadým kritériem.
Výstup: Chronická onemocnění jsou projevem dlouhodobého strádání na úrovni výživy, pohybu, imunity a regenerace; jídlo, pohyb a spánek coby základní stavební kameny životosprávy, tvoří trojici elementárních komplexních požitků, které se mnohdy neomaleně pokoušíme vměstnat do jednotek energie, vzdálenosti a času, přičemž jejich zanedbáváním vytváříme si dluh, jenž s vyčerpáním kompenzačních mechanismů (i s úroky) splácíme měnou svého zdraví.
Závěr I: zdravý, spokojený a plnohodnotný život, lze chápat coby občasnými odchylkami narušovanou, jinak dlouhodobě udržovanou, kolem pomyslného ideálu oscilující rovnováhu, mezi trojicí významem rovnocenných pilířů: pestrost a střídmý dostatek přirozených příjmů a výdejů, načež výdeje předchází příjmům; při práci i zábavě pěstovat užitek a zažívat požitek a vědomě se tak podílet na rozvoji svého zevního i vnitřního prostředí, dle principu prospěšného sobectví („každý jsme středem svého světa“ Bob Dylan); časně s východem aktivně započatý, se západem zavčas spánkem zakončený den, prokládat odpočinkem…
Závěr II: našemu pohybu schází dynamika a rozmanitost, naší stravě střídmost a jednoduchost, našemu spánku ticho a tma, naším vztahům úcta, jemnost a tolerance a našemuživotupokora, smysl a opravdovost…
Závěr III: plodem uvědomělé životosprávy (spánek, strava, pohyb, vztahy) jest spokojený, nikoliv věčný život…
Závěr IV: kdo pádí životem závratnou rychlostí, může mu být nevolno i jej spíše potká nehoda fatální, než-li toho který s klidem prochází se či vyklusává; nadarmo se neříká: pospíchej pomalu, neb kdo chce pořád víc, nemá potom nic…
Závěr V: je zamyšlení hodným paradoxem, kolik energie a času investujeme dosvého auta či domu, a jak málo péče věnujeme svému tělu a duši…
„Byť den za dnem připadá nám náš odraz v zrcadle neměnný, rodinné fotoalbum hovoří jinak… S naší regenerací, adaptací a samotnou evolucí je to stejné…“ Richard Dawkins
„Dělat jak blázen a do úmoru jen proto, abych se dopracoval zaslouženého odpočinku v pohodlí, to není chytré… Ovšem nechtít mít pohodlí k odpočinku a nepracovat tudíž vůbec, to rovněž není chytré… A být pořád jenom chytrý a chtít všechno vědět a mít všechno, no to je vlastně hloupost… A největší hloupost pak je, chtít být hloupý… To je ovšem divná hloupost, protože vědět co chtít, to je vůbec největší chytrost… Čili, ono se stalo uměním už jenom být živ po svém…“ Jan Werich
„Nejvíc se vyplatí, když člověk člověku pomáhá, nejsladší na světě je zasloužený spánek a největším nepřítelem člověka je hloupost…“ Jan Werich
„Pocit vděčnosti ponižuje… Tak ti, kteří nechtějí být poníženi, stávají se nevděčníky, čímž se jim uleví…“ Jan Werich
„Vzdáte-li se dobrého vína, chutného jídla, krásných žen a dlouhých večerů v příjemné společnosti, nejspíš nebudete žít déle, ale jistě Vám to tak bude připadat…“ Jan Werich
„Pravidelný přísun kvalitního červeném vína o rozumném množství (jedna láhev do páru, v poměru žena a muž 4:3, pětkrát týdně), prokazatelně snižuje trombembolické markery coby souputníky chorob kardio-respiračních…“ Milan Šamánek
„Mléko (s výjimkou fermentovaného, prospěšnými mikrokulturami nasyceného) je vhodné jen pro období růstu (zvýšený přísun růstových faktorů po tomto období může se naopak obrátit ve zhoubu organismu)… Suché červené víno (obsahující mnohé užitečné mRNA vypínače) je mlékem dospělých a starců…“ Milan Šamánek
„Probudí-li se člověk ráno zdráv a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod k tomu, aby vstal a zazpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života…“ úryvek z knihy Saturnin
„Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz… Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála…“ úryvek z knihy Saturnin
„Podle teorie doktora Vlacha lze lidi rozdělit podle toho, jak se chovají v poloprázdné kavárně, mají-li před sebou mísu koblih… Jste-li prý člověkem bez fantazie, bez touhy po dynamice a bez smyslu pro humor, budete se na ty koblihy dívat tupě a bezmyšlenkovitě od snídaně až do oběda… Jiní lidé se při pohledu na koblihy baví představou, co by se dělo, kdyby někdo zčistajasna a bez výstrahy začal ostatní návštěvníky kavárny tím pečivem bombardovat… Doktor Vlach, jak sám říká, patří do této skupiny a z jakýchsi nepochopitelných důvodů je na to hrdý… Považuje tento druh za duševně vyspělejší… A pak jsou tu jakési bílé vrány, které představa koblih svištících vzduchem láká natolik, že vstanou a uskuteční ji… K takovým jedincům chová doktor Vlach nezřízenou úctu… Tvrdí, že k takovému činu je zapotřebí nejen vyhraněného smyslu pro komiku, ale i odvahy a temperamentu…” úryvek z knihy Saturnin
„Doplňky stravy představují pro tělo mnohdy matoucí informaci, jenž je vytržena z kontextu – rostlina ví, proč je rostlinou…“ Jan Vojáček
„Myšlenka, že čokoláda ohrožuje Vaše zdraví, může být škodlivější než-li čokoláda samotná…“ Jan Vojáček
„Autentické bylo by jíst pouze to, co je člověk sám schopen zbavit života… S ohledem na evoluční úděl zvířete je mastný průmysl poněkud přirozenější, nežli odvětví mlékárenské (kořist je šelmou odedávna lovena pro maso, nikoliv mléko)…“ Jan Vojáček
„Totální absenci živočišných bílkovin ve stravě dokáže lidský organismus kompenzovat jejich syntézou, která je však energeticky značně náročnou, a zvláště pak s ohledem na činnost (i životnost) jater nadmíru vyčerpávající procedurou (člověk žel bohu nemá trávící trakt ni apetit skotu či koně)… Z tohoto pohledu narážejí vznešené ideály veganů na neúprosné mantinely evoluční biologie…“ Jan Vojáček
„Úzkostné lpění na dokonalé životosprávě, je obyčejně zhoubnější než-li občasné požitkářství…“ Margit Slimáková
„Příslovečná určení „co“ a „kolik“, je z pohledu stravy zrovna tak třeba doplnit o neméně důležité proměnné „kdy“ a „jak“…“ Helena Máslová
„Navzdory mnoha nepochybně pozitivním, zubem času pečlivě prověřeným účinkům červeného vína na lidský organismus, vede jeho přílišné požívání v pozdních večerních hodinách ke zpomalení buněčné regenerace i deceleraci enzymatické produkce, důsledkem čehož je mimo jiné narušení metabolismu a nárůst hmotnosti…“ Helena Máslová
„Vyjma obnovy buněčných pletiv a plasticity interneuronálních sítí, mnohé pro život a reprodukci nezbytné humorální a hormonální látky, produkují se právě ve spánku… Klid a odpočinek ve tmě a tichu, jsou klíčovými artikly zdraví, jímž měli bychom zasvětittřetinu svého života…“ Helena Máslová
„Namísto podpory samoúzdravných mechanismů se medicína paradoxně zaměřuje na léčbu fází hojení – přiměřená zánětlivá reakce je odpovědí organismu na vyzyvatele, nikoliv vyzyvatelem samým…“ Helena Máslová
„Každé pohlazení či objetí je podporou klidové osy, metabolismu a regenerace i všelékem leckterých neduhů těla, mysli a duše…“ Helena Máslová
„Život je bojem proti entropii, jehož podstatou je snaha zachovávat nerovnovážnou uspořádanost a odolávat chaotické rovnováze… Při délce genetické informace 3 miliardy sekvencí aminokyselin, vykoná 60 bilionů buněk, tvořících matrici našeho těla, v průběhu života na 1016 buněčného dělení… Za každou hodinu se v lidském ekosystému obnoví 2/3 proteinů, za každou minutu 6 milionů buněk, za každý den 100 gramů buněčných tkání… Stárnutí je program decelerující tuto obměnu… Dlouhověké druhy jsou zatíženy nedostatečnou úrovní plasticity… Rychlost obměny DNA u člověka je 1% za 10 let, tedy 1 mutace na 3 miliardy buněčného dělení…“ Jan Černý
„Evoluční úlohou samic po menopauze je pečovat o mláďata, a tím zvyšovat fitnes reprodukčně aktivních jedinců…“ Jan Černý
„Monopotentní Buňky – buňky, jejichž určení je determinované (převládající typ); polypotenní buňky – buňky, které mají krátce po svém vzniku schopnost stát se některou z vícero tkání (hojné v mládí); superpotentní buňky – buňky, s potenciálem vzít na sebe na počátku svého vývoje podobu kterékoli, z více než 200 typů tkání (hojné v raném dětství)…“ Jan Černý
„Otřesy při pohybu stimulují produkci polypotentních buněk kostní dřeně, tedy akcelerují regeneraci buněčné populace… Během půstu, tedy energetické restrikce, je aktivována autofagie nebo-li buněčný úklid, v rámci kterého zdravé buňky požírají buňky dysfunkční – pravidelný hlad je významným faktorem zdraví a dlouhověkosti… Otužování chladem přeměňuje zásobní, prozánětlivou, žlutou tukovou tkáň, na izolační, protizánětlivý tuk hnědý… V průběhu těhotenství opravují superpotentní buňky dítěte organismus matky, což je jednou z příčin delšího života žen…“ Jan Černý
„Životní cyklus buněk tvořících epitel žaludku je vzhledem k extrémnímu prostřední kyseliny chlorovodíkové, redukován na jepičích 5 dní (odtud rychlost vzniku a popřípadě také zániku žaludečních vředů)… Obdobně lze princip regenerace v pozměněném časovém měřítku pozorovat při hojení běžných virových expanzí typu oparů (kůže cca 3 týdny) a aftů (sliznice dutiny ústní cca 10 dní)…“ Jan Černý
„Dosáhl jsem vrcholu úspěchu v obchodním světě… V očích ostatních je můj život příkladem úspěchu… Kromě práce zažíval jsem však jen skromný příděl radosti a bohatství stalo se nakonec pouhým faktem, na který jsem zvyklý…“ Steve Jobs
„Umírám za pomoci spousty léků, obklopen mnoha lékaři a navzdory všemu čeho jsem dosáhl, mé ruce jsou prázdné…“ Alexandr Veliký
„Pospíchej pomalu… Ráno moudřejší večera… Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest…“ Jan Amos Komenský
„Nejpozoruhodnější neurální aktivita mozku náleží době nicnedělání a ledabylého lelkování…“ Vladimír Beneš
„Mozek je důmyslným evolučním nástrojem pro shromažďování informací vyhledávání problémů a nacházení jejich řešení… Příliv fotografií, videí, zpráv a jiných médií však poněkud pokřivuje, nadmíru rozšiřuje a zcela proměňuje kontext informačního toku, bráníce tak zdravému a přirozenému nezájmu či blokujíce očistný proces zapomínání…“ Martin Jan Stránský
„Mozek se potřebuje nudit…“ Martin Jan Stránský
„Čím více vím, tím neklidněji spím, neb vím, že nic nevím…“ Sókratés
„Namísto medikace vyzkoušejte smích a meditace…“ Karel Nešpor
„Dnes jsme leželi, pozorovali mraky a cítili vůni květin… Je skvělé, že jsme nemarnili čas…“ Medvídek Pú
„Počáteční fáze spánku (polospánek) a s nimi spojené mozkové vlny theta, jsou branou k podvědomým myšlenkovým programům a jejich úpravě… Tento charakter vlnění převažuje v souvislosti s utvářením sítí podvědomého neurálního podhoubí v raném dětství (od narození do sedmého roku života)… Vpozdějším věku pojíse pak bdělí stav s vlnami alfa (uvolnění, odpočinek – 8 až 12 Hz), beta (běžné situace – 12 až 40 Hz), gama (vypjaté chvíle – 40 až 100 Hz), jimiž je původní frekvence theta (4 až 8 Hz) plynule nahrazena…“ Bruce Lipton
„Od melodie cirkadiálních rytmů, přes melatonino-adenosinový tanec, po symfonii rem a non-rem fází či vlnění spánkových vřeten, je spánek fascinujícím nepostradatelným fenoménem, jehož kořeny v nejrůznějších, mnohdy pozoruhodných, adaptabilních variacích, prostupují napříč evolucí rostlinné a živočišné říše až k počátkům života…“ Matthew Walker
„Odpovědi nejsou než klíči k uvědomělejším otázkám… Nevědomé sněníjest počátečním stavem každé živé emtity, lidská embria nevyjímaje, zatímco vědomá bdělost doprovází až pozdější vývojová stádia… Je tedyspíše správné ptát se nikoli „proč spíme“?, ale „co nás přimělo se probudit?“…“ Matthew Walker
„Třebaže nastavení suprachiasmatického jádra coby „hodináře“ cirkadiálního rytmu je v průběhu života přirozeně zvolna proměnlivé, bifázický osmihodinový spánek formátu 7 + 1, jest esenciální fyziologickou transkulturní i transgeografickou potřebou člověka…“ Matthew Walker
„Na pomyslném žebříčku bazálních potřeb organismu, od rajčat po sekvoje, od octomilek po plejtvákovce, zaujímá spánek příčku nejvyšší, zanechávaje reprodukci, pohyb, potravu i vodu, více či méně za sebou…“ Matthew Walker
„Spánková deprivace a potenciálně všudypřítomný stres, jsou prvořadými faktory nárůstu obezity, cukrovky, deprese, kardio-respiračních, autoimunitních a neurodegenerativních civilizačních onemocnění… Neb vyjma regenerace buněčných pletiv, jsou spánek a odpočinek dobou zesílené produkce trávících enzymů, komunikačních neurotransmiterů i protizánětlivých glukokortikoidů (s nedostatkem spánku a odpočinku pak nevyhnutelně narůstá globální zánětlivost organismu, zatímco úroveň metabolismu a komunikace klesá)… “ Matthew Walker
„Celý den jest přípravou pro dobrý spánek… Tak jako je zas spánek přípravou pro dobře prožitý den… Miluj spánek a odpočinek a pečuj o ně…“ Matthew Walker
„Nechceš-li, pak právě teď nemusíš nic řešit… Stejně tak nemusíš nic řešit ani za chvíli… A rozhodně nemusíš vyřešit všechno… Dovol si vytvořit svůj vnitřní prostor klidu a vděčnosti…“ Martin Lajprík
„Spánek je nejsladším pokrmem hostiny života…“ William Shakespeare